Útok Chrabrých

ÚTOK CHRABRÝCH

(SÁGA ČARODĚJŮV PRSTEN – KNIHA ŠESTÁ)

Morgan Rice

Morgan Rice

Morgan Rice je autorkou epické fantasy ságy ČARODĚJŮV PRSTEN, která obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sága bestsellerem číslo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem číslo jedna také její další ságy, jako jsou: série UPÍŘÍ ŽURNÁLY, obsahující prozatím 11 knih; série TRILOGIE PŘEŽITÍ, postapokalyptický thriller, skládající se zatím ze dvou knih; a také zbrusu nové epické fantasy série KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ, skládající se zatím též ze dvou knih. Autorčiny knihy jsou dostupné v tištěné i audio verzi, a byly přeloženy do více než 25 jazyků.

PROMĚNĚNÁ (první kniha ze série Upířích žurnálů), ARÉNA JEDNA - OTROKÁŘI (první kniha z Trilogie přežití), CESTA HRDINY (první kniha ze ságy Čarodějův prsten) a VZESTUP DRAKŮ (první kniha ze série Králové a čarodějové), jsou všechny dostupné zdarma ke stažení!

Morgan se ráda zajímá o názory svých čtenářů, takže se prosím nezdráhejte navštívit její webové stránky www.morganricebooks.com, kde se můžete přidat do seznamu kontaktů, získat knihu zdarma, stejně jako další akční bonusy, stáhnout si zdarma aplikace, mít přehled o posledních novinkách, přidat se na autorčin Facebook či Twitter, a jednoduše být s Morgan v kontaktu!

Vybrané ohlasy na tvorbu Morgan Rice

“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.”

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos

“Zajímavá epická fantasy.”

—Kirkus Reviews

“Máme zde začátek něčeho pozoruhodného.”

--San Francisco Book Review

“Je to nabité akcí …. Riceová skvěle píše a má fascinující předpoklady.”

--Publishers Weekly

“Oduševnělá fantasy ….Jedná se o pouhý začátek toho, co se slibuje stát epickou ságou pro mladé čtenáře.”

--Midwest Book Review

Knihy od Morgan Rice

KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKŮ (Kniha č.1)

VZESTUP STATEČNÝCH (Kniha č.2)

ČARODĚJŮV PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha č.1)

POCHOD KRÁLŮ (Kniha č.2)

OSUD DRAKŮ (Kniha č.3)

POKŘIK CTI (Kniha č.4)

SLAVNÁ PŘÍSAHA (Kniha č.5)

ÚTOK CHRABRÝCH (Kniha č.6)

OBŘAD MEČŮ (Kniha č.7)

MOC ZBRANÍ (Kniha č.8)

NEBE KOUZEL (Kniha č.9)

MOŘE ŠTÍTŮ (Kniha č.10)

PANOVÁNÍ OCELI (Kniha č.11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č.12)

VLÁDA KRÁLOVEN (Kniha č.13)

BRATRSKÁ PŘÍSAHA (Kniha č.14)

SEN SMRTELNÍKŮ (Kniha č.15)

RYTÍŘSKÉ KLÁNÍ (Kniha č.16)

DAR BITVY (Kniha č.17)

TRILOGIE PŘEŽITÍ

ARÉNA JEDNA: OTROKÁŘI (Kniha č.1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č.2)

UPÍŘÍ ŽURNÁLY

PROMĚNĚNÁ (Kniha č.1)

MILOVANÁ (Kniha č.2)

ZRAZENÁ (Kniha č.3)

PŘEDURČENA (Kniha č.4)

ŽÁDANÁ (Kniha č.5)

ZASNOUBENÁ (Kniha č.6)

ZASLÍBENÁ (Kniha č.7)

NALEZENÁ (Kniha č.8)

VZKŘÍŠENÁ (Kniha č.9)

TOUŽÍCÍ (Kniha č.10)

PROKLETÁ (Kniha č.11)

Poslechněte si sérii ČARODĚJŮV PRSTEN ve formátu audio knihy!

Copyright © 2013 Morgan Rice

Všechna práva vyhrazena. S výjimkou povolení podle U.S. Copyright Act 1976, žádná z částí této publikace nesmí být, bez předchozího svolení autora, za žádných okolností reprodukována, distribuována nebo převáděna do jakýchkoliv jiných formátů, ani uchovávána ve sdílené databázi.

Tento ebook je licencován výlučně pro Vaše osobní využití. Tento ebook nesmí být dále prodáván nebo darován ostatním lidem. Pokud chcete knihu sdílet s další osobou, zakupte si prosím další kopie. Pokud čtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Vaše použití, vraťte ji prosím a pořiďte si svou vlastní kopii. Děkujeme, že respektujete usilovnou práci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaložit.

Obsah této knihy je fiktivní. Jména, osobnostní charakteristiky, organizace, místa, události a konflikty jsou beze zbytku produktem autorčiny představivosti, nebo je jejich použití fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými nebo mrtvými, je čistě náhodná.

Obálka Sergii Votit v licenci Shutterstock.com.

OBSAH

KAPITOLA PRVNÍ

KAPITOLA DRUHÁ

KAPITOLA TŘETÍ

KAPITOLA ČTVRTÁ

KAPITOLA PÁTA

KAPITOLA ŠESTÁ

KAPITOLA SEDMÁ

KAPITOLA OSMÁ

KAPITOLA DEVÁTÁ

KAPITOLA DESÁTÁ

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

KAPITOLA DVANÁCTÁ

KAPITOLA TŘINÁCTÁ

KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

KAPITOLA PATNÁCTÁ

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ

KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ PÁTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ SEDMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

KAPITOLA DVACÁTÁ DEVÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ

KAPITOLA TŘICÁTÁ PRVNÍ

“Zbabělec umře stokrát před svou smrtí;

odvážný pozná smrt jen jedinkrát. “

--William Shakespeare

Julius Caesar

(překlad Martin Hilský, 2008)

KAPITOLA PRVNÍ

Gwendolyn ležela tváří v trávě, cítila, jak jí chladný zimní větřík spěchá po holé kůži, a když pomalu, pomaloučku otevřela oči, svět kolem ní začal pomalu získávat své skutečné obrysy. Do té doby snila o tom, že je na nějakém vzdáleném místě, na louce zářící slunečním světlem a pestrými květinami, Thor a její otec stáli po jejím boku, všichni rozesmátí a šťastní. Všechno na světě bylo skvělé.

Ale teď, když se přinutila otevřít oči, nemohl být svět před ní odlišnější. Země byla tvrdá, studená a nad ní se, pomalu vstávaje, netyčil ani její otec, ani Thor, ale monstrum: McCloud. Skončil s ní, pomalu se zvedal a zapínal si kalhoty. Hleděl na ni s uspokojením v očích.

A náhle si na vše vzpomněla. Její kapitulaci Andronicovi. Jeho zradu. Její napadení McCloudem. Tváře se jí zalily červení, když si uvědomila, jak naivní byla.

Teď tu ležela, celé tělo rozbolavělé, srdce zlomené a více, než kdy jindy ve svém životě, chtěla zemřít.

Gwendolyn doširoka otevřela oči a spatřila Andronicovu armádu, mračno vojáků a všichni sledovali tohle divadlo. Její zahanbení se ještě prohloubilo. Přála si, aby se nikdy nevzdala téhle stvůře, místo toho měla raději bojovat a v boji zemřít. Měla poslechnout Kendricka a všechny ostatní. Andronicus zahrál na její ochranitelské pudy a ona mu na to skočila. Přála si, aby se s ním utkala v bitvě: i kdyby při tom zemřela, alespoň by to bylo s netknutou hrdostí a ctí.

Gwendolyn poprvé ve svém životě s jistotou věděla, že zemře. Z nějakého důvodu ji to ale vůbec netrápilo. Umírání jí už nevadilo, přála si pouze jediné — zemřít tak, jak bude chtít ona — a ona zatím nebyla připravena se vzdát.

Jak tu ležela, tváří k zemi, Gwendolyn se nenápadně natáhla a nabrala hrst prachu.

„Teď už můžeš vstát, ženo,“ rozkázal jí McCloud stroze. „S tebou jsem skončil. Teď je řada na ostatních, aby si užili.“

Gwen sevřela prach tak pevně, až jí zbělely klouby a modlila se, aby to zabralo.

V jednom rychlém pohybu se otočila a vrhla hrst prachu přímo do McCloudových očí.

Ten to nečekal, zařval, zavrávoral dozadu a rukama se snažil vytřít si špínu a prach z očí.

Gwen využila momentu překvapení. Byla vychovaná na hradě, starali se o ni královi válečníci a ti ji učili, že má vždy zaútočit podruhé, než dostane její nepřítel šanci se vzpamatovat. Také ji naučili jednu věc, kterou nikdy nezapomněla: ať už s sebou měla zbraň nebo ne, vždy byla vyzbrojená. Vždy mohla použít zbraň svého nepřítele.

Gwen se natáhla kupředu, vytrhla dýku z pochvy na McCloudově opasku, rozpřáhla se a vrazila mu ji mezi nohy.

McCloud hystericky zaječel vysokým hlasem, sejmul si ruce z očí a chytil se za třísla. Když se zalapáním po dechu vytáhl dýku ze svého rozkroku, vyvalila se mu mezi nohama krev.

Gwen byla z této rány nadšená. Měla ze sebe radost, že dostala alespoň tuhle malou pomstu. K jejímu překvapení ale rána, která by srazila kohokoli jiného, McClouda ani nezpomalila. Tohle monstrum bylo nezastavitelné. Těžce ho zranila, přesně tam, kde si to nejvíc zasloužil, ale nezabila ho. Ani kvůli tomu neklesl na kolena.

Místo toho McCloud vytáhl dýku, ze které kapala krev, a podíval se na ni se smrtícím pohledem. Začal se k ní shýbat, svíraje dýku chvějícíma se rukama, a Gwendolyn věděla, že její čas právě nadešel. Může ale zemřít s alespoň malým pocitem uspokojení.

„Teď ti vyrvu srdce z těla a nakrmím tě jím,” řekl. „Připrav se zjistit, jak vypadá opravdová bolest.”

Gwendolyn se zachvěla a očekávala zabodnutí dýky, smířená s nadcházející bolestivou smrtí.

Kolem se rozlehlo zavřísknutí a po chvilkovém šoku zjistila překvapená Gwendolyn, že zavřísknutí nebylo její. Byl to McCloud, vřískal v agonii.

Gwen spustila ruce a zmateně vzhlédla. McCloud upustil dýku. Několikrát musela zamrkat, jak se snažila pochopit to, co se právě odehrávalo před jejíma očima.

Tyčil se před ní McCloud a z oka mu trčel šíp. Ječel, a když zvedl ruku a zachytil šíp, tryskala z něj krev. Nedokázala to pochopit. Očividně byl střelen. Ale jak? A kým?

Gwen se otočila ve směru, odkud přiletěl šíp, a její srdce poskočilo, když spatřila Steffena, jak tam stál, držíce luk a ukrývaje se ve velké skupině vojáků. Než si kdokoli stihl uvědomit, co se to vlastně děje, vystřelil Steffen ještě šest dalších šípů. Jeden za druhým padlo šest vojáků stojících kolem McClouda. Šípy jim prorazily hrdla.

Steffen se stáhl, aby mohl střílet dál, ale konečně si ho všimli a vrhla se na něj ohromná skupina vojáků, kteří ho srazili k zemi.

McCloud, stále ještě vřeštící, se otočil a vyběhl pryč do zástupu vojáků. Překvapivě stále ještě nebyl mrtev. Gwen doufala, že snad někde vykrvácí.

Její srdce přetékalo vděčností k Steffenovi víc, než on kdy zjistí. Věděla, že tu dnes zemře, ale hlavní bylo, že to nebude rukou McClouda, nýbrž někoho jiného.

Celý vojenský tábor utichl, když Andronicus povstal a pomalým krokem kráčel směrem ke Gwendolyn. Jen tam ležela a pozorovala ho, jak se k ní blíží, nesmyslně vysoký, jako by se k ní blížila nějaká hora. Jak se blížil, vojáci za ním uzavírali cestu, celé bitevní pole mrtvolně ztichlo, jediný zvuk vydával vanoucí vítr.

Andronicus se zastavil několik stop od ní, tyčil se nad ní jako vysoký strom a bez jakéhokoli výrazu si ji prohlížel. Natáhl se a prsty se dotkl scvrklých hlav na svém náhrdelníku. Z nitra jeho hrudi a hrdla přitom vycházel podivný rachotivý zvuk, jako nějaké nechutné vrnění. Vypadal, že ho situace současně zaujala i rozčílila.

„Vzepřela ses velkému Andronicovi,” pronesl pomalu, přičemž celý tábor naslouchal každému jeho slovu, pronášenému starobylým hlubokým hlasem. Jeho hlas duněl autoritou a rozléhal se po pláních. „Bylo by jednodušší, kdyby ses podrobila svému trestu. Teď budeš muset zjistit, jak vypadá opravdová bolest.”

Andronicus sáhl k pasu a vytáhl meč delší, než Gwen kdy viděla. Musel být alespoň osm stop dlouhý a jeho výrazný zvuk se nesl nad bitevním polem. Zvedl ho do výšky a obracel ho ve slunečním světle, takže meč házel odlesky tak silné, až Gwen oslepily. Andronicus otáčel mečem v rukách a zkoumal ho, jako by ho viděl poprvé.

„Jsi žena šlechtického původu,” řekl. „Sluší se, abys zemřela šlechticovým mečem.”

Andronicus udělal dva kroky kupředu, sevřel jílec oběma rukama a pozvedl meč do výše.

Gwendolyn pevně zavřela oči. Slyšela svištění větru, pohyb každého stébla trávy a v tu chvíli jí začaly probíhat myslí náhodné záblesky vzpomínek z celého jejího života. Cítila celý svůj život, vnímala vše, co kdy učinila, a vzpomínala na všechny své milované. A v posledních myšlenkách se Gwen obracela k Thorovi. Vztáhla ruku ke svému hrdlu, vzala do dlaně amulet, který jí dal, a pevně ho sevřela. Úplně cítila horkou sílu, která z něj zářila, z toho starobylého rudého kamene, a vzpomněla si na Thorova slova, když jí amulet předával: „Tento amulet ti může zachránit život. Jednou.“

Jak amulet pulzoval v její dlani, sevřela ho ještě pevněji a modlila se k Bohu celou svojí bytostí.

Prosím, Bože, ať ten amulet funguje. Prosím, zachraň mě, jen teď, jedenkrát. Dovol mi znovu spatřit Thora.

Gwendolyn otevřela oči, očekávala, že uvidí Andronicův meč, jak se k ní rychle blíží, ale to, co spatřila, ji překvapilo. Andronicus tam stál bez hnutí, díval se jí přes rameno, jako by viděl někoho, kdo se k nim blíží. Vypadal překvapeně, dokonce zmateně, a to opravdu nebyl výraz, který by Gwen očekávala, že u něj uvidí.

„Okamžitě složíš svoji zbraň,” zazněl mocný hlas za Gwendolyn.

Gwendolyn ze zvuku toho hlasu zamrazilo. Byl to hlas, který znala. Otočila se a byla v šoku, když spatřila osobu, která před ní stála. Osobu, kterou znala stejně dobře, jako svého otce.

Argon.

Stál tam, oblečen ve svých bílých robách a kápi, oči zářící takovou silou, jakou v nich ještě nikdy neviděla, a pohled upíral přímo na Andronica. Gwen a Steffen leželi na zemi mezi těmito dvěma titány. Byli jako dvě stvoření nevýslovné moci, jedno temnoty a druhé světla, stojící jako protiklady jeden k druhému. Mohla téměř cítit duševní souboj, který jí zuřil nad hlavou.

„Složím?” Pousmál se s úšklebkem Andronicus.

Ale v Andronicově úsměvu bylo něco podivného. Gwen viděla, jak se mu třesou rty a také poprvé spatřila v jeho očích něco, co by mohl být strach. Nikdy by si nemyslela, že něco takového uvidí. Andronicus musel o Argonovi něco vědět. A ať už věděl cokoli, stačilo to, aby se tento nejmocnější muž světa začal bát.

„Už té dívce nebudeš ubližovat,” pronesl Argon klidně. „Přijmeš její kapitulaci,” prohlásil a zároveň se o krok přiblížil, v očích podivnou, hypnotizující záři. „Umožníš jí návrat k jejím lidem. A umožníš jim se ti vzdát, pokud si to zvolí. Řeknu ti to pouze jednou. Bylo by moudré, kdybys to přijal.”

Andronicus zíral na Argona a několikrát zamrkal, jako by se nemohl rozhodnout.

Pak konečně zaklonil hlavu a hlasitě se rozchechtal. Byl to ten nejhlasitější a nejtemnější smích, jaký kdy Gwen slyšela. Naplňoval celý tábor a vypadal, že zní snad až k nebesům.

„Tvoje čarodějnické triky na mě nebudou fungovat, starochu,” prohlásil Andronicus. „Slyšel jsem o velkém Argonovi. Byly doby, kdy jsi byl silný. Silnější než lidstvo, než draci, než samotná nebesa, nebo se to alespoň říká. Ale ta doba je už dávno pryč. Teď je jiná doba. Teď je doba patřící velkému Andronicovi. Teď už jsi jen relikvie, pozůstatek jiné doby, kdy vládli MacGilové a kdy byla magie ještě silná. Kdy byl Prsten neporazitelný. Ale tvůj osud je spjat s Prstenem. A Prsten je teď slabý. Tak jako ty.

„Jsi blázen, že ses mi postavil, starochu. Teď budeš trpět. Teď zjistíš, jaká je síla Velkého Andronica.”

Andronicus se ušklíbl, znovu pozvedl meč směrem ke Gwendolyn a tentokrát hleděl přímo na Argona.

„Zabiju tu holku pomalu, přímo před tvýma očima,” pronesl Andronicus. „Pak zabiju hrbáče. A pak tě zmrzačím, ale nechám tě naživu, jako chodící symbol mojí síly a velikosti.”

Gwendolyn se se zachvěním připravila na to, že Andronicův meč dopadne na její hlavu.

Náhle se ale něco stalo. Slyšela, jak nějaký zvuk prosekl vzduch, znělo to jako tisíc salv. Následoval Andronicův řev.

Gwen otevřela oči a v naprostém úžasu sledovala, jak Andronicus upustil meč a padl na kolena, tvář zkroucenou bolestí. Viděla Argona jak postoupil o krok a potom o další, jednu dlaň napřaženou před sebou, zářící koulí fialového světla. Koule se zvětšovala a zvětšovala, až zahalila Andronica, jak se k němu Argon stále blížil bez jakéhokoli výrazu, stále s nataženou dlaní.

Andronicus se na zemi schoulil do klubíčka, obklopený fialovým světlem.

Jeho muži zalapali po dechu, ale nikdo se neodvážil blíže. Buď se báli, nebo na ně Argon seslal nějaké kouzlo, aby nic nepodnikali.

„ZASTAV TO!” Zaječel Andronicus, zatímco se držel za hlavu a skrýval uši v dlaních. „JÁ TĚ PROSÍM!”

„Už té dívce nebudeš dál ubližovat,” pronesl pomalu Argon.

„Už té dívce nebudu dál ubližovat!” opakoval Andronicus, jako by byl v transu.

„Okamžitě ji propustíš a dovolíš jí se vrátit k jejím lidem.”

„Okamžitě ji propustím a dovolím jí se vrátit k jejím lidem!”

„Dáš jejím lidem šanci se vzdát.”

„Dám jejím lidem šanci se vzdát!” vykřikl Andronicus. „Prosím! Udělám cokoli!”

Argon se zhluboka nadechl a pak konečně přestal. Světlo zmizelo z jeho dlaně ve chvíli, kdy pomalu spustil ruku.

Gwen na něj šokovaně hleděla. Nikdy neviděla Argona v akci a těžko tak mohla pochopit jeho moc. Bylo to, jako sledovat otevřená nebesa.

„Pokud se znovu potkáme, velký Andronicu,” pronesl pomalu Argon při pohledu na ležícího a kňučícího Andronica, „budeš na cestě do nejtemnějšího podsvětí.”

KAPITOLA DRUHÁ

Thor se snažil vyprostit, ale imperiální vojáci ho drželi pevně na místě. Mohl jen bezmocně sledovat, jak Durs, muž, kterého kdysi považoval za bratra, pozvedl meč, aby ho zabil.

Thor zavřel oči a připravoval se na smrt, věděl, že jeho čas nadešel. V duchu si nadával za to, že byl tak hloupý, tak důvěřivý. Všechno to na něj připravili jako na jehně jdoucí na porážku. Ještě hůř, protože ostatní chlapci k němu vzhlíželi jako k vůdci a očekávali, že je vším provede. Nejenže zklamal sám sebe, ale také zklamal všechny ostatní, kteří ho následovali. Jeho naivita a důvěřivá povaha je všechny přivedla do nebezpečí.

Zatímco Thorgrin bojoval, snažil se, co mohl, aby vyvolal svoji sílu, snažil se ji získat z hloubky svého bytí, alespoň tolik, aby se osvobodil z pout a mohl bojovat.

Přesto, ať se snažil sebevíc, nedařilo se mu to. Jeho vlastní síla nestačila k tomu, aby se osvobodil od všech vojáků, kteří ho drželi na místě.

Thor cítil, jak ho vítr pohladil po tváři, když Durs spustil meč, a smířil se s neodvratitelným dopadem oceli. Ještě nebyl připraven zemřít. Ve svých myšlenkách viděl Gwendolyn v krajině Prstenu, jak na něj čeká. Cítil, že zklamal i ji.

Thor náhle uslyšel pleskavý zvuk, otevřel oči a s překvapením zjistil, že je stále naživu. Dursova ruka visela bez hnutí ve vzduchu, zápěstí sevřené v dlani ohromného imperiálního vojáka, který se tyčil nad Dursem, což vzhledem k Dursově velikosti nebylo nic obvyklého. Zadržel Dursovu ruku jen několik palců před tím, než zasáhla Thora.

Durs se s výrazem překvapení otočil k imperiálnímu vojákovi.

„Náš velitel je nechce mít mrtvé,” zamumlal temně imperiální voják směrem k Dursovi. „Chce je mít živé. Jako zajatce.”

„To nám ale nikdo neřekl,” zaprotestoval Durs.

„Dohoda zněla tak, že je budeme moct zabít!” Dodal Dross.

„Podmínky dohody se změnily,” odpověděl voják.

„To nemůžete!” zařval Drake.

„Nemůžeme?” odpověděl voják temně a otočil se k Drakeovi. „My můžeme, cokoli chceme. Popravdě, vy jste teď také našimi zajatci.” Voják se usmál. „Čím více toho má Legie k vyjednávání, tím lépe.”

Durs se podíval na vojáka pohledem plným zuřivosti a jen okamžik později vypukl neskutečný chaos. Všichni tři bratři byli sraženi na zem tucty imperiálních vojáků, kteří jim následně spoutali ruce v zápěstích.

Thor využil chaosu, otočil se a hledal Krohna, kterého uviděl nedaleko. Skrýval se ve stínech jen několik stop od něj, věrně mu zůstával nablízku.

„Krohne, pomoz mi!” zaječel Thor. „TEĎ!”

Krohn se vrhl do akce s hlubokým zavrčením, proletěl vzduchem a zabořil tesáky do hrdla imperiálního vojáka, který držel Thorovy ruce. Thor se snažil vykroutit ze sevření a Krohn se vrhal od jednoho vojáka k druhému, kousal a drápal je, dokud se Thor neosvobodil a netasil meč. Pak se Thor zatočil a usekl hlavy třem vojákům jediným máchnutím meče.

Thor se pak vrhl k Reecovi, který k němu stál nejblíž, a bodl jeho dozorce do srdce, díky čemuž se Reece osvobodil, tasil meč a také se mohl zapojit do boje. Pak se ti dva rozptýlili a spěchali ke svým bratřím z Legie, Eldenovi, O’Connorovi, Convalovi a Convenovi, které chtěli osvobodit, a proto zaútočili na jejich věznitele.

Ostatní vojáci byli příliš zaměstnaní Drakem, Dursem a Drossem, takže když zjistili, co se kolem děje, bylo už příliš pozdě. Thor, Reece, O’Connor, Elden, Conval i Conven byli volní a každý z nich měl svoji zbraň. Sice byli pořád v početní nevýhodě a Thor věděl, že to nebude lehký boj, ale alespoň věděli, že mají možnost bojovat. Neohroženě se s bojovým křikem vrhli na nepřítele.

Stovka imperiálních vojáků zaútočila a Thor uslyšel z výšky výkřik dravého ptáka. Vzhlédl vzhůru a uviděl sokolici Estopheles. Sokolice se snesla dolů a vrhla se na oči velícího imperiálního vojáka, který padl na zem a máchal kolem sebe rukama ve snaze ochránit si oči. Estopheles pak zaútočila ještě na mnoho dalších, vždy na jednoho po druhém.

Jak postupovali, Thor vložil kámen do svého praku a pak jím zasáhl spěchajícího vojáka přímo do čela ještě dřív, než se k nim stačil přiblížit. O’Connor dokázal vystřelit dva šípy, oba se smrtící přesností, a Elden vrhl kopí, kterým probodl dva vojáky naráz. Oba klesli na kolena mrtví. Byl to dobrý začátek, ale ještě zbývaly stovky vojáků, které bylo potřeba zabít.

Setkali se ve středu dění s ohromným řevem. Tak, jak ho to učili, se Thor vždy zaměřil na jednoho určitého vojáka, vybral si toho největšího a nejhrozivějšího, kterého mohl najít, a pozvedl svůj meč do výše. Když pak voják zablokoval Thorův výpad svým štítem, ozvalo se ohlušující třesknutí kovu o kov. V následujícím okamžiku už voják mířil kladivem na Thorovu hlavu.

Thor ukročil stranou, a když kladivo narazilo do země, vytasil od pasu dýku a bodl jí vojáka. Ten padl na zem mrtev.

Thor potom pozvedl štít právě včas, aby odrazil seknutí mečem od dvou útočníků, pak paríroval svým vlastním a jednoho z nich zabil. Už se chystal seknout po druhém, když zahlédl odlesk meče mířícího na něj zezadu. Provedl rychlou otočku a kryl se štítem.

Teď na něj útočili ze všech stran. Thor stál proti ohromné přesile a vše, co mohl dělat, bylo odrážet výpady, které na něj pršely ze všech směrů. Neměl čas ani sílu na útok, pouze na obranu. A přibližovalo se k němu stále více a více vojáků.

Thor se rozhlédl a viděl svoje bratry z Legie v naprosto stejné situaci: všichni zvládli zabít jednoho nebo dva vojáky, ale byli přečísleni a už platili svoji cenu: všichni měli více či méně vážná zranění. Thor už mohl říct, že prohrávají, dokonce i s Krohnem, který se míhal kolem a útočil, na koho mohl, a i když Indra sbírala ze země kameny a vrhala je po skupině vojáků. Byla pouze otázka času, kdy je obklíčí a dorazí.

„Osvoboďte nás!“ uslyšel hlas.

Thor se otočil a uviděl Drakea a jeho bratry svázané provazy jen několik stop od něj.

„Osvoboďte nás!“ opakoval Drake, „a my vám pomůžeme je porazit! Bojujeme za stejnou věc!“

Když Thor pozvedl štít, aby odrazil další výpad, tentokrát od vojáka s bitevní sekerou, uvědomil si, že další tři muži na jeho straně by mohli výrazně zvýšit šanci na úspěch. Bez nich očividně neměli žádnou šanci porazit všechny vojáky kolem. Thor si samozřejmě už nemyslel, že by mohl třem bratrům dál věřit, ale v současné chvíli prostě neměl co ztratit tím, že to zkusí. Konec konců i bratři měli důvod bojovat.

Thor odrazil další seknutí meče, padl na kolena a odvalil se skrz skrumáž vojáků několik stop k bratrům. Vyskočil ze země a přesekal jejich provazy jeden po druhém. Přitom je ještě kryl před útoky vojáků, aby všichni mohli tasit meče a přidat se pak do boje.

Drake, Dross a Durs vyrazili do davu imperiálních vojáků, sekali, bodali a bili kolem sebe meči. Všichni byli ohromní vzrůstem a zkušení v boji a jejich osvobození imperiální vojáky překvapilo, takže jich několik stihli okamžitě zabít. Zvýšili tím svoje další šance na přežití. Thor měl z jejich osvobození, po tom, co udělali, rozporuplné pocity, ale za daných okolností se to jevilo jako ta nejlepší možnost. Rozhodně lepší než smrt.

Teď jich bylo devět proti zbývajícím zhruba osmdesáti vojákům. Šance byly i nadále hrozné, ale pořád lepší, než před malou chvílí.

Bratři z Legie se spoléhali na svoje zkušenosti z výcviku, na návyky, které získali během Stovky. Na nekonečný čas, kdy byli trénováni pro boj v obklíčení a proti přesile. Bojovali přesně tak, jak je naučil Kolk a Brom: stáhli se zpět, utvořili těsný kruh zády k sobě a odráželi přibližující se imperiální jednotky, jako by byli jedna živá bytost. Povzbudil je příchod tří nových bojovníků a chytili tak druhý dech, bojovali teď s mnohem větším úsilím než dřív.

Conval připravil svůj válečný cep a zeširoka jím máchal. Zasahoval přitom nepřítele znovu a znovu. Dokázal vyřadit tři vojáky, než mu ho vytrhli z rukou. Jeho bratr Conven používal klasickou palici, kterou mířil vojákům nízko na nohy, snažil se jim je přerážet okovanou železnou hlavicí. O’Connor nemohl používat na takto krátkou vzdálenost svůj luk, ale podařilo se mu z opasku vytasit dva vrhací nože a tak je vrhnul do davu, čímž zabil dva vojáky. Elden zuřivě bojoval svým obouručním válečným kladivem, jeho údery dopadaly tvrdě všude kolem něj. Thor a Reece bojovali a kryli ostatní svými meči. Na moment se Thor cítil velmi optimisticky.

Pak ale koutkem oka zahlédl něco, co ho znepokojilo. Viděl jednoho ze tří bratrů, jak se obrací a vyráží skrz kruh Legie. Thor se ohlédl a uviděl Durse. Rozbíhal se k útoku. Ne však na imperiálního vojáka, ale přímo na něj. Na Thora. Přímo na jeho záda.

Stalo se to příliš rychle, a protože bojoval současně se dvěma vojáky před sebou, nemohl se Thor obrátit včas.

Věděl, že zemře. Věděl, že bude bodnut do zad rukou muže, o kterém kdysi smýšlel jako o bratrovi, muže kterému naivně dvakrát důvěřoval.

Náhle se před ním ale objevil Conval aby ho chránil.

A i když Durs mířil mečem na Thorova záda, našel svůj cíl nakonec v Convalově hrudi.

Thor se otočil a zakřičel: „CONVALE!“

Conval tam stál, ztuhlý, oči široce rozevřené ve smrtelném pohledu a zíral dolů na meč, který mu probodl srdce, na krev, která mu stékala po hrudi.

Durs zůstal na Convala překvapeně zírat.

Conval poklesl na kolena, krev mu tryskala z hrudi. Thor sledoval, jak Conval, jeho blízký přítel z Legie, muž, kterého miloval jako bratra, pomalu padal obličejem k zemi. Mrtev. A to vše proto, aby zachránil Thorovi život.

Durs stál, shlížel na něj a vypadal překvapeně tím, co vlastně právě udělal.

Thor se vrhl kupředu, aby Durse zabil. Ale Conven ho v tom předešel. Convalovo dvojče vyrazilo kupředu a širokým máchnutím meče useklo Dursovi hlavu. Jeho tělo se pak bezvládně svezlo na zem.

Thor se zastavil a cítil se prázdný, zdrcený vinou. Dopustil se příliš mnoha chyb, chybně posuzoval lidskou povahu. Kdyby Durse neosvobodil, Conval mohl žít.

Stáli právě zády k Impériu a tím dali imperiálním vojákům šanci. Všichni vyrazili skrz průrvu v jejich kruhu a Thor cítil, jak mu válečné kladivo narazilo do ramenního plátu, síla úderu ho poslala směrem k zemi, tváří napřed.

Než se stihl postavit na nohy, vrhlo se na něj několik vojáků. Cítil jejich nohy na svých zádech a pak ho nějaký voják uchopil za vlasy a sklonil se nad ním s dýkou v ruce.

„Rozluč se se světem, mladíku,“ pronesl voják.

Thor zavřel oči, a když to udělal, cítil se jako přenesený do jiného světa.

Prosím, Bože, pomyslel si Thor. Umožni mi přežít dnešek. Dej mi sílu zničit tyto vojáky. Nechej mě zemřít jindy, na jiném místě, se ctí. Nechej mě žít tak dlouho, abych pomstil všechnu tu smrt. Abych viděl Gwendolyn ještě jednou, naposledy.

Jak tam Thor ležel a sledoval blížící se dýku, cítil, jako by se čas skoro zastavil. Cítil náhlý příval horka ve svých nohách, těle i rukách, přes dlaně až do konečků prstů. Mravenčení tak silné, že ani nemohl sevřít prsty. Úžasný příval horka a energie v něm byl připravený vybuchnout.

Thor se převalil, cítil se nabitý novou silou a namířil dlaní na útočníka. Koule bílého světla mu vyrazila z dlaně a odrazila útočícího vojáka i s několika dalšími přes celé bitevní pole. Několik dalších jich přitom srazili na zem.

Přetékající energií vstal a zamířil dlaněmi na bitevní pole. Jakmile to udělal, bílé koule světla se jako vlny destrukce rozběhly všemi směry. Byly tak rychlé a intenzivní, že během několika minut leželi všichni imperiální vojáci na zemi mrtví.

Když se situace uklidnila, Thor zůstal v šoku. On, Reece, O’Connor, Elden, a Conven byli naživu. Nedaleko byli Krohn a Indra, také živí, Krohn zhluboka oddechoval. Všichni imperiální vojáci byli mrtví. A u jeho nohou ležel Conval, mrtev.

Dross tu ležel také mrtvý, imperiální meč mu trčel z hrudi, probodl mu srdce.

Jediný další přeživší byl Drake. Ležel na zemi a sténal. Měl od imperiální dýky rozpárané břicho. Thor k němu vyrazil a Reece, O’Connor a Elden ho za neustálého bolestivého sténáni hrubě postavili na nohy.

Drake, třesoucí se bolestí, se napůl v bezvědomí jen nestydatě ušklíbl.

„Měl jsi nás zabít hned na začátku,“ pronesl s krví odkapávající od úst. Pak se dlouze rozkašlal. „Vždycky jsi byl příliš důvěřivý. Příliš hloupý.“

Thor cítil, jak se mu tváře rozpálily do ruda, rozčílil se sám na sebe ještě víc za svoji naivitu a důvěřivost. Zuřil, protože jeho důvěřivost zabila Convala.