Buch lesen: «Osvětlující poslání»

© Serhij Abramyk, 2023

ISBN 978-5-0059-3194-8

Created with Ridero smart publishing system

Předmluva

Knihu Osvětlující poslání jsem napsal, abych objasnil cestu pravdy, kterou se náboženství, politika a ti, kdo je podporují, snažili umně potlačit a překroutit ji svými výmysly pro své vlastní zlé účely. Díky snaživému úsilí upřímných učenců bylo možné zbavit se většiny náboženských, politických a ideologických lží z existujících písem. Kéž myšlenky a činy spravedlivých lidí z minulosti uvedené v této knize vedou zbožnou komunitu v jejím boji za spravedlivou věc jejich Boha. V neposlední řadě chci poděkovat své rodině, zejména mamince, za podporu, za jejich lidské vlastnosti, se kterými mě vychovali, a za to, že upřímně věří v mé schopnosti.

Abramyk Serhij Romanovyč

Úvod

Jelikož z Boží vůle asteroid Apophis se přibližuje, aby zasáhl Zemi, možná dokonce 13. dubna 2029, aby skoncoval se zlým systémem, život zachraňující informace a Nový Bohoprávní Zákon budou poskytnuty těm, kteří vzdychají nad každodenní ubohostí a touží po pravdě a spravedlnosti a chtějí se vyhnout nadcházejícímu soudnému dni. Žijeme v posledních dnech ohavné společnosti, která pohrdá vším dobrým, utápí se v modlářství a nemravnosti, utlačuje chudé, potřebné, přistěhovalce, vdovy a sirotky. Každý se správným smýšlením chápe, že Bůh není člověk, kterému se lze vysmívat. S cílem vychovat budoucí poslušné obyvatelstvo země, budou veřejně odhaleny všechny lži, zejména náboženské a politické, které stahují moderní společnost do hluboké propasti – a ať tam jdou všichni neúspěšníci. Ti z vás, kteří budou řídit tímto vedením, uniknou strašlivé pomstě Všemohoucího a vstoupí do nové éry bohoprávní vlády, kde spravedliví a mírumilovní lidé země budou mít konečně příležitost vybudovat lepší, spravedlivý svět a zažívat plnohodnotné požehnání našeho Boha na obnovené planetě.

Apophis je blízkozemní asteroid o průměru 370 m, s nadzvukovou rychlostí 30,728 km/s a silou sto tisíc atomových bomb. Pravděpodobnost jeho srážky se Zemí 13. dubna 2029 byla podle prvních odhadů 2,7%, což byl rekord na Turínské stupnici rizika pádu. Následná pozorování vyloučila možnost srážky, ale nedávná pozorování ukázala, že průlet v roce 2029 bude mnohem blíže, než se očekávalo, 31 200 km nad povrchem Země, mezi oběžnými drahami satelitů. Vzhledem k tomu, že taková vzdálenost v měřítku vesmíru je zanedbatelná, že asteroid se může v následujících letech nadále přibližovat k Zemi a že sebemenší gravitační přitažlivost Měsíce nebo dokonce kosmické lodi může změnit trajektorii asteroidu, závěr rozumného člověka by měl být jasný: dbejte varování Božího posla a připravte se na útěk do bezpečných zón Země! Poslové upřímně věřili v den ohnivého soudu. (Izajáš 66:15,16; 2. Petra 3:7; Mučednictví svatého apoštola Pavla 4; Korán 90:19,20) I když horko, tsunami, požáry a zemětřesení nejprve nezničí lidstvo, pak znečištění, radiace, divoká zvířata, nedostatek potravy, nemoci, boj o přežití atd. povedou ke zkáze moderní civilizace. (Amos 5:18—20) Jedinou možností útočiště je zóna přežití daleko od civilizace, od břehů moří, na vysočinách. Žádný bůh žádného náboženství nemůže nikoho spasit, protože všichni jsou falešní proroci, kteří klamou lidi a staví se proti Božímu poslu. Politici, kterým by mělo záležet na blahu svých občanů, jen vymýšlí neúnosné podmínky pro chudé a ty, kteří se snaží žít poctivě. Žádná vesmírná agentura nezabrání srážce asteroidu Apophis se Zemí, protože to bude slavný den Boží odplaty za všechnu jeho nezákonnost.

Vlevo: Porovnání nejlépe odpovídajících modelů konvexních a nekonvexních tvarů a některé dostupné radarové snímky (99942) Apophis; Vpravo: 13. dubna 2029 Koridor hypotetického rizika dopadu na základě výpočtů planetární obrany 2020—2021.

Odpustí nám Bůh naše hříchy prostřednictvím oběti smíření? Ne! Oběti jsou pohanské rituály, jejichž účelem je usmířit jejich bohy. Židé, muslimové i křesťané slaví svátky založené na těchto rituálech. Křesťané dokonce tvrdí, že Ježíš dal svůj život jako oběť za hříchy lidstva, podobně jako Abraham svázal svého syna Izáka, což je židovská textová vložka založená na pohanské mytologii. Tuto mytologii a lidské oběti přinesly do Středomoří Národy moře kolem 12. století př. n. l. z Ameriky. Toponymii měst Filištínů kteří byli jedněmi z Národů moře, lze snadno identifikovat na základě baskického jazyka, stejná narážka je i na toponymii domorodých Američanů. Jak smutné, že víru v oběť spasitele vymysleli krvežízniví indičtí okultisté! Bůh však lidem nikdy nenařídil, aby přinášeli lidské oběti. Poslové vždy varovali před takovým jednáním, protože poctivost, laskavost a dobré skutky jsou skutečnou cestou k Bohu. (Korán 2:83; Izajáš 58) Každý dělá chyby a vždy bude, takže místo falešného náboženského pokání nechť každý tvrdě pracuje na nápravě a přijímá spravedlivé pokárání. Ať se každý vyvaruje svátků zakořeněných ve zvířecích nebo lidských obětech, jako jsou Pesach, Velikonoce, Eid al-Adha atd., což jsou vlastně slavnostní démonické služení.

Náboženská a politická propaganda v Bibli

Je zjevné, že prvních pět knih Bible připisovaných Mojžíšovi bylo editováno několika zdroji, jak dokládá studie Juliuse Wellhausena v jeho Úvodu do dějin Izraele. Polovina obsahu těchto knih je věnována kultovním obětem a kněžství, které nepředepsal Mojžíš, který vedl v Egyptě nelítostnou revoluci proti správě faraona a kněží. Náboženské předpisy zákona, věštby, vyprávění a oběti bohům, které se vyvinuly v průběhu dějin, jsou převzaty z egyptských a fénických obětí, eposů, legend, spisů Sanchuniathonových atd. Knihy moudrosti: Job, Žalmy, Přísloví a Kazatel jsou z velké části inspirováni právě zmíněnými zdroji.

Autoři knihy Objevování Bible tvrdí, že na základě analýzy archeologických důkazů neexistuje žádná známka rozšířené gramotnosti nebo jakýchkoli jiných atributů plné státnosti v Judě – a zejména v Jeruzalémě – před koncem osmého století př. n. l. Učenci poukazují na kruhy spojené s Jeruzalémským chrámem, které chtěli udržovat náboženskou a ekonomickou kontrolu nad stále rozvinutějším venkovem. Takový ambiciózní plán vyžadoval aktivní a silnou propagandu. Ideologií a teologií pozdního monarchistického historika byla myšlenka, že izraelský kult by měl být zcela soustředěn v Jeruzalémském chrámu. Mnohé z toho, co je obecně přijímáno jako autentická historie – patriarchální příběhy, exodus, dobytí Kanaánu a dokonce sága o slavné sjednocené monarchii Davida a Šalomouna – je spíše kreativním vyjádřením mocného náboženského reformního hnutí, které vzkvétalo v Judském království. Vykopávky z devatenáctého a počátku dvacátého století kolem Chrámové hory v Jeruzalémě nedokázaly identifikovat ani stopy po legendárním Šalamounově chrámovém nebo palácovém komplexu. Architektonicky i keramicky to byli Omridové, nikoli Šalomoun, kdo postavil kvádrové domy v Megiddu spolu s komplexy v Jezreeli a Samaří. Vzpomeňte si na slavnou pasáž v 1. Královské 9:15, která popisuje Šalomounovu stavební činnost v Chacoru, Megiddu a Gezeru. Vzhledem k novému datování vrstev Megidda a přehodnocení archeologické historie severního království můžeme nyní s jistotou říci, že stavby podobné stájím v Megiddu pocházejí z doby Jeroboama II. V neposlední řadě jsou patriarchální vyprávění plná odkazů na pozdně monarchické reálie především ze sedmého století př. n. l.

Bulla krále Ezechiáše byla vykopána v roce 2015 n.l. na starověké skládce odpadků vedle Chrámové hory v Jeruzalémě. Nápis v paleo-ebrianském písmu zní takto: “Patří Ezechiášovi [synu] Achaze, judskému králi.” Bulla zobrazuje dvoukřídlé slunce se sklopenými křídly, obklopené dvěma symboly ankhu, symbolizujícími život. Tento nález odhaluje, že Ezechiáš, král Judy, byl modlář, že neměl nic společného s monoteistickou vírou v jednoho Boha a že příběhy o něm, například v jedné z knih Bible zvané Izajáš, byly vykonstruované a zlomyslně vložené politickými a náboženskými autoritami.

Jsou Jah nebo Jahve jména Boha, jak říká Bible? Ne! Podle Slovníku božstev a démonů v Bibli (Dictionary of Deities and Demons in the Bible) mají tato jména v předislámském panteonu nejbližší obdobu s významem “padat”, tedy “pršet”. Bohové Jagut nebo Jauk zmínění v Koránu jsou pravděpodobně nejbližší analogií. (Korán 71:23,24) Přestože jsou příběhy o Mojžíšovi a jeho vztahu s midiánským knězem, který byl Kušitou, tedy Etiopanem, smyšlené, vedou nás k pochopení toho, odkud se vzal jahvistický kult. (2. Mojžíšova 2:15—22; 4. Mojžíšova 12:1; Ámos 9:7) Starověké židovské a kušitské/etiopské kmeny byly jistě smíšené a sdílely slovní zásobu. Dokonce i v moderní etiopské oromštině se slovo “pád” překládá jako “jiga” nebo “jiguu”, což je vysoce kognitivní překlad hebrejských písmen “YH” a tetragrammatonu “YHWH”, které podle rabínské tradice, by se mělo vyslovovat Jah nebo Jahve. Vypadá to, že Judaité/Kušité přijali Jahve od fénické/filištínské bohyně Atirat (“erori” a “etorri” v baskičtině/filištínštině také znamená “padat” a “přijít”) a spojovali je dohromady, jak ukazují nápisy z vykopávek v Kuntillet Arjud. Podle Bible Jahve přišla ze Sinaje, Seiru a hory Paran. Dokonce i egyptské zdroje označují zemi kolem Sinaje jako “Šasu Jahu” poté, co se v této oblasti objevili Filištíni. Semitští polonomádští soudci a poslové tvrdě odsoudili uctívání Atiraty, která je v židovské/kušitské verzi přeložena jako Jahve. (Soudci 3:7; Izajáš 17:8) Mojžíš a jiní odvážně bojovali proti uctívání bohů vytvořených člověkem. Pro ně bylo nepředstavitelné, že by se vznešený Bůh spojoval s bohy pohanských národů. Avšak figurky stojící ženy, držící se rukama pod hrudí, byly nalezeny v soukromých obytných komplexech ve všech větších městech Judy z konce sedmého století př. n. l. Bohužel pozdější židovská propaganda všechny přesvědčila, že fénická paní je všemohoucím Bohem Mojžíše.

Vlevo: Soška starověké blízkovýchodní bohyně; Vpravo: Iberská dáma z neznámého místa v Murcii, datovaná 4.—2. stoletím př. n. l.

Editační fáze Bible po vyhnanství shrnula mnoho klíčových témat počátku sedmého století. A opět centrální vláda potřebovala sjednotit obyvatelstvo. A udělali to znovu brilantně přetvořiv historické jádro Bible. Knihy Jeremiáš, Sofoniáš, Aggeus, Zachariáš, Malachiáš jsou jen spiritistická proroctví jahvistických okultistů. Enuma Eliš, babylonský mýtus o stvoření napsaný v akkadštině na sedmi hliněných tabulkách, obsahuje četné paralely s pasážemi Starého zákona, což některé učence vede k závěru, že ony byly založeny na mezopotámském díle. Mezi obecné podobnosti patří: odkaz na vodnatý chaos před stvořením; rozdělení chaosu na nebe a zemi; různé druhy vod a jejich oddělení; stejně jako číselná podobnost mezi sedmi deskami eposu a sedmi dny stvoření. Pokud jde o stvoření člověka, je zde podobnost v použití prachu a hlíny. V obou případech je prach prodchnut “božstvím” buď skrze boží krev v Enuma Eliš, nebo protože je stvořen k obrazu Božímu v Genesis. Záchrana nemluvněte Mojžíše z vody byla opsána z legendy o Sargonovi, dochované v klínopisném nápisu dodnes. O nepříteli judského krále Davida Goliášovi se traduje, že nosil brnění řeckého válečníka ze 4. století, což je anachronismus sedmi století a samozřejmě beznadějný falzifikát. Díky egyptským pramenům víme, že filištínští bojovníci byli v té době vybaveni pouze koženou ochranou. (1. Samuelova 17:4—7)